Emoce – psychika - imunita

Nejvíce patologicky působí hněv, strach, pocit křivdy a úzkost. Vlivem těchto emocí jsou stresové hormony produkovány ve velkém, což nezůstává v organismu bez odpovědi.

Nejčastější reakcí těla na působení těchto stresových hormonů je zánět. Kdekoli, kdykoli, v jakémkoli rozsahu.

Záněty oslabují slizniční imunitu – častá nachlazení, zpomalují chod lymfy, která následně více ukládá toxické látky do těla a také neplní dostatečně své imunitní funkce.

Záněty často poškozují tkáně natolik, že dojde k rozvoji autoimunitního zánětu. Nejčastěji štítné žlázy, ale také dalších autoimunitních chorob jako je třeba revmatoidní artritida nebo Crohnova choroba.

Chronický zánět v těle bývá spouštěčem alergických projevů jako je chronická rýma, chronické záněty průdušek či astma.

Imunita a stres

Centrální nervový systém ve velké míře ovlivňuje funkce a chování imunitních buněk, a sice pomocí hormonů uvolňovaných hypothalamem, hypofýzou, nadledvinkami. Hladina těchto hormonů by měla být v rovnováze. Pokud tomu tak je, imunita pracuje na plné obrátky a bez známek únavy. Jenže kdo z nás má hladiny hormonů a s nimi související hladiny emocí pod kontrolou?

Imunitní systém s naším psychickým stavem souvisí více než úzce. Psychické vyčerpání, negativní emoce, dlouhodobý stres, to všechno jsou faktory, které se výrazně podílejí na oslabení imunity, chybných imunitních reakcích, ba dokonce na vypěstování si obávané “autoimunity”.