Vilcacora roste v tropických lesích Amazonie. Je to světle hnědá popínavá rostlina, mylně nazývaná liánou. U násady každého páru listů se nacházejí trny, připomínající drápek. Díky tomu je rostlina nazývána „kočičí dráp”.

Pro své vlastnosti byla Vilcacora považována Inky za svatou rostlinu. O jejím působení hovoří mnoho indiánských legend. Jako léčivé se používají listy ale hlavně kůra. Avšak pouze vnitřní část kůry obsahuje všechny potřebné složky. Vnější kůra je odpadem, který je však bohužel někdy nabízen dodavateli jako kůra vnitřní. Kombinace alkaloidů obsažených ve vnitřní části kůry z ní činí neobyčejně účinný prostředek o širokém spektru působení.

Používala se v tradičním domorodém léčitelství. Evropská medicína ji objevila až v 80. letech. Přisuzují se jí pozitivní účinky při bolestech zad, zánětech, rakovině i AIDS. Jako droga se používá kůra i kořen. Nedoporučuje se její užívání v těhotenství.