Nevěříte? Zkuste se zamyslet sami nad sebou. Kolikrát jste použili vlastní nemoc jako omluvu či výmluvu? …“promiň nemůžu přijít, chytly mě záda…“ nebo…promiň, nemůžu to udělat, strašně mě bolí hlava…“ Už u dětí to velmi dobře funguje, když se jim nechce do školy, tak je začne bolet bříško.

Proč? Nejsme schopni se vyrovnat s nějakou svojí životní situací, zátěží, se svými chybnými rozhodnutími a schováváme se za nemoci. Vždyť když nás bolí hlava, tak je pochopitelné, že po mě nadřízený, děti, manžel ani kamarádka nemohou chtít to, co já právě dělat nechci.

Co se však v průběhu času stane? Vaše fiktivní nemoc se stane reálnou a drží se vás jako klíště. A když se jednou rozhodnete, že se jí zbavíte, tak to prostě nejde. Nejčastěji to je tak, že lékařská vyšetření neobjeví žádné patalogie, a po čase jsou vám nabídnuta antidepresiva. Ale vaše nemoc reálná je. Je totiž ve vaší hlavě, a ta jí projektuje do těla.

V tuto chvíli je velmi důležité uvědomit si, že jste si zakódovali tuto konkrétní nemoc jako váš ochranný štít. Přijmout tuto skutečnost a pevně se rozhodnout, že jí už nepotřebujete.